Toto je příběh jednoho z mnoha natáčecích dnů, které mám za sebou. Z jejich dlouhé řady ale přeci jen trochu vyčnívá. Odehrává se na samých hranicích s Polskem – v Krnově. Abych stihl sraz před výrobním závodem UGOvy čerstvé šťávy v půl deváté ráno a protože do Krnova vede cesta dlouhá a klikatá, je třeba vyjet z Plzně velmi časně. Když připočteme možné problémy na D1 a touhu dosáhnout výsady králů – přesnosti – je třeba vyrazit ještě časněji. Budík rozehrává svou árii v jednu hodinu ráno a mně s plnou parádou dochází, že spát před cestou autem na druhý konec republiky tři hodiny je trochu málo.
Pokračování
Normálně svatby netočím. Když mě ale oslovil Michal Matějovský – závodník, pro kterého jsem dělal pár klipů ze závodů – s tím, že se mu má práce líbí a že by byl rád, kdybych mu natočil svatbu, kývnul jsem. Přeci jen novým zkušenostem je třeba jít naproti. Že budu mít i jinou zkušenost, než samotné natáčení svatby, mě nejprve nenapadlo. Co mě ale napadnout mělo, bylo utáhnout páčku zajišťující uchycení foťáku na stativové hlavě při přenášení rozloženého stativu na rameni. Jen pro představu, foťák se v té době vznášel zhruba ve výšce dvou metrů...
Pokračování
Program na víkend 9. - 10. 2. byl jasný už dlouho dopředu. Závody ve skijöringu a psích spřeženích v běžeckém skiareálu Lesná v Krušných horách. Po první zkušenosti s těmito disciplínami, ke které jsem přišel v prosinci v Krkonoších, jsem se na víkend těšil. Všechno bylo od začátku do konce super. Když jsme v pátek odpoledne přijeli na Lesnou, nestačili jsme se divit. Pár chalup, jeden hotel a lesy protkané sítí běžeckých tras. Ale všechno stálo za to. Když jsme vlezli do pokoje, kde jsme měli mít dvě noci azyl pro svůj „kameramanský bordel“, nějakou dobu jsme s parťákem Dendym nevěřícně zírali a když jsme zavřeli pusy, mohli...
Pokračování
„Neblbni, tady jsme v Itálii!“ Doteď mi zní v uších odpověď fotografa Petra Frýby na mou trapnou větu, kterou jsem pronesl na parkovišti v Parco di Monza, když jsme v sobotu ráno vystupovali z auta a odcházeli na další šichtu provoněnou vůní spáleného benzínu a ozvučenou rachotem motorů hnaných tisícovkami koňských sil po jednom z nejtradičnějších okruhů světa: „Já tady ty světla asi nechám, stejně je nebudu potřebovat.“
V Monze jsem přitom vůbec nemusel být. Akreditaci jsem začal kvůli nedorozuměním v komunikaci řešit čtyři dny před odjezdem. A že opravdu pojedu jsem se dozvěděl v pátek v 8...
Pokračování
