Bacily a ledovka. Ledovka a bacily. Bacily a ledovka. Dvě slova, která, přenesená do hmotné podoby, si s námi před natáčením videí pro Kojící polštáře Matýsek zahrála pěknou grotesku. „Ahoj Tomáši, onemocnělo nám miminko, musíme natáčení odložit.“ První domluvený termín padá. Takže celé znovu. Obvolat a obepsat všechny členy štábu, jaký jiný termín by se jim hodil. Kameraman, asistent, osvětlovač, vizážistka, fotograf, nastávající maminka, stávající kojící maminka, pár miminek a dětí. Nakonec se všechno daří a nový termín je na světě. „S oparem..
Číst dále
Už vás někdy při sledování televizního pořadu napadlo, jaký příběh asi předcházel jeho nasazení do vysílání? Ani mě ne. Teď ale jeden mám. Nazvat by se dal třeba: „Jé, chlapče, tys ale vyrostl..!“ V české republice je po několikaleté odmlce obnoven kdysi legendární Škoda Octavia cup, který čítá pět závodních víkendů. Z každého závodního víkendu běží na třech celostátních televizích pětadvacetiminutový sestřih. A ten vybíhá na svou pouť éterem z mé střižny. Toto je příběh vůbec prvního dílu, který mapuje průběh závodního víkendu na Hungaroringu. Když v pondělí brzy zrána usedám k počítači a s kolegou...
Číst dále
„A kolik to stojí?“ Jedna z prvních otázek, které slýchám při úvodním kontaktu s klientem, je při mnoha jednáních stejná. Stejná je však i odpověď, která následuje: „To se takhle na začátku nedá říct.“
Při zamyšlení je to stejné jako když poprvé přijdete do firmy, která vyrábí dřevěná okna a dveře a v podstatě hned po pozdravu se zeptáte: „A kolik to bude stát?“ Ale co kolik bude stát? Okna? Dveře? Jedno okno, patery dveře? Co kolik bude stát? Stejné je to s videem. Existuje mnoho produktů, které můžete jako můj klient potřebovat a pokud už si nějaký vyberete, existuje mnoho možností zpracování. Video není rohlík, na který je potřeba pořád stejně mouky, vody a dalších ingrediencí...
Číst dále
Toto je příběh jednoho z mnoha natáčecích dnů, které mám za sebou. Z jejich dlouhé řady ale přeci jen trochu vyčnívá. Odehrává se na samých hranicích s Polskem – v Krnově. Abych stihl sraz před výrobním závodem UGOvy čerstvé šťávy v půl deváté ráno a protože do Krnova vede cesta dlouhá a klikatá, je třeba vyjet z Plzně velmi časně. Když připočteme možné problémy na D1 a touhu dosáhnout výsady králů – přesnosti – je třeba vyrazit ještě časněji. Budík rozehrává svou árii v jednu hodinu ráno a mně s plnou parádou dochází, že spát před cestou autem na druhý konec republiky tři hodiny je trochu málo.
Číst dále
„Tak se tady, chlapče, trochu porozhlídni. Ale s ničím nepočítej, protože my nikoho nepotřebujem.“
Zvláštní věta od ředitele regionální televize ZAK v Plzni přilétla k mým uším po tom, co jsem vylezl z porady redakce, která čítala čtyři členy i se mnou. Asi není třeba dodávat, že tento počet měl do optimálního stavu celkem daleko. Ok, říkal jsem si a moje vyjukanost mi nedala prostor myslet si něco jiného, než že se prostě pár dní porozhlédnu a půjdu si po svých. O dva dny později, po tom, co jsem se vrátil ze svého prvního samostatného natáčení (tehdy ještě jako redaktor) a hleděl na torzo redakce, které čítalo ještě o jeden kus méně...
Číst dále
