„Neblbni, tady jsme v Itálii!“

Doteď mi zní v uších odpověď fotografa Petra Frýby na mou trapnou větu, kterou jsem pronesl na parkovišti v Parco di Monza, když jsme v sobotu ráno vystupovali z auta a odcházeli na další šichtu provoněnou vůní spáleného benzínu a ozvučenou rachotem motorů hnaných tisícovkami koňských sil po jednom z nejtradičnějších okruhů světa: ,,Já tady ty světla asi nechám, stejně je nebudu potřebovat.“

V Monze jsem přitom vůbec nemusel být. Akreditaci jsem začal kvůli nedorozuměním v komunikaci řešit čtyři dny před odjezdem. A že opravdu pojedu jsem se dozvěděl v pátek v 8 hodin ráno. A odjížděl jsem v 11. Po cestě jsme se s Karlem Hrnčířem, který byl ten víkend mým kameramanským parťákem, kochali výhledy na obnažené a jarním sluncem zalité vrcholky Vysokých Taur a Dolomit. Já jsem samozřejmě nezapomněl snad po stopadesáté zmínit svou lásku k horám. A i k Itálii, kde jsem byl všehovšudy čtyřikrát v životě. I za těch pár návštěv mě ale dostala a hned se stala jednou z mých nejoblíbenějších zemí.

Její pověst ale ten víkend dostala vážnou trhlinu. Sobota večer. Rachot motorů dávno utichl a Parco di Monza se přikrytý tmou a zkrápěný lehoučkým deštěm chystal ke spánku. ,,Ty hele, sem nějak táhne, nemáme vzadu otevřený dveře?“ Po pár metrech jízdy autem na hotel úsměvy na našich tvářích vystřídal vztek: ,,Zastav, to nejsou otevřený dveře, ale vymlácený okýnko!“ Brzda, zhasnout motor, do kufru: ,,To sou ku*vy ty vole! Já se pose*u!“

Karel prohraboval deku v prázdném kufru a těžko si představit, jaké myšlenky se mu honily hlavou. Ikdyž těžko… Když skončilo natáčení, šel Karel pro auto na parkoviště na druhou stranu paddocku. Dal si do kufru kameru a další věci, které potřeboval k práci, přikryl všechno dekou a jel blíž k týmovému stanu, aby se mohl navečeřet. Auto zaparkoval pod lampou, asi 15 metrů od vjezdu do paddocku a tím pádem 15 metrů od člověka, který hlídal, aby se tam nedostal nikdo, kdo k tomu neměl povolení. Jak je možné, že ten člověk nic neviděl a neslyšel, když zlodějíček vymlátil zadní okénko u Karlova auta, v klidu si vytahal všechny věci z kufru a odešel? Budí to přinejmenším pochyby…

A Carabinieri? Zbláznili jste se? V sobotu večer?! Takže díky, Monzo, žes mi ukázala, že Itálie není jenom krásná. Bohužel Karla to stálo pěkných pár set tisíc.